Obsidian, nebo Joplin: obyčejné soubory soupeří se snazší synchronizací

Chcete-li poznámky otevřít jako běžné soubory i bez původní aplikace, dává větší smysl Obsidian. Pokud chcete synchronizaci nastavovat přímo v poznámkové aplikaci a vybrat si její úložiště, lépe vyhoví Joplin. Cena tohoto pohodlí se projeví hlavně při odchodu k jinému programu: samotný text se přenáší snáz než odkazy, přílohy a metadata.

Oba programy používají Markdown při práci s poznámkami, jejich místní archivy však fungují odlišně. Obsidian staví na složce jednotlivých souborů; Joplin udržuje poznámky v databázi a přílohy v části svého profilu. Volba tak určuje nejen způsob psaní, ale i podobu zálohy, řešení souběžných změn a množství práce při pozdější migraci.

Co skutečně leží na disku

Vault Obsidianu je místní složka s poznámkami ve formátu Markdown. Dokumentace úložiště Obsidianu uvádí, že soubory lze otevřít i upravovat jiným textovým editorem; složka .obsidian ve vaultu uchovává nastavení příslušná k tomuto archivu. Když přestanete používat samotnou aplikaci, text poznámek zůstane přímo přístupný. Přenos celé složky zároveň zachová její adresářové uspořádání a soubory příloh, které jsou v ní uložené.

V Joplinu je základní jednotkou pro obnovu celý profil, nikoli samotný soubor s textem poznámky. Popis profilu Joplinu přiřazuje poznámky, sešity, štítky a metadata souboru database.sqlite, zatímco přílohy ukládá do adresáře resources. Kopie pouhé databáze proto nestačí, chcete-li zachovat i připojené obrázky nebo PDF. Soubory existují na vašem zařízení, avšak jejich obsah a vzájemné vztahy spravuje aplikace; pro čtení archivu v jiném programu je potřeba export nebo převod.

Kdo řídí synchronizaci

Joplin nabízí výběr synchronizačního cíle ve vlastním nastavení. Přehled synchronizace Joplinu uvádí mimo jiné Joplin Cloud, Nextcloud, Dropbox, OneDrive, WebDAV a místní souborový systém. Aplikace pak přenáší změny na pozadí, když běží. Pro člověka střídajícího telefon a počítač to znamená, že způsob přenosu nastavuje v Joplinu a nemusí kvůli němu přesouvat profil aplikace do synchronizované složky.

Obsidian lze používat s jeho službou Obsidian Sync i se synchronizací samotné složky vaultu přes jinou službu. U souborové cesty přebírá přenos a případné souběžné úpravy zvolený nástroj; chování se proto může lišit podle služby a zařízení. Přímá dostupnost souborů zde poskytuje volnost, ale také vyžaduje vědět, která kopie vaultu je aktuální. Ani v jednom programu není rozumné upravit stejnou poznámku na dalším zařízení dříve, než se předchozí změna přenese.

Co chrání šifrování

Joplin umožňuje zapnout koncové šifrování synchronizovaných dat. Návod Joplinu ke koncovému šifrování popisuje zapnutí nejprve na jednom zařízení a odeslání zašifrovaných položek do zvoleného cíle; další zařízení se připojují po dokončení první synchronizace. Heslo chránící hlavní klíč nelze obnovit, takže jeho bezpečné uložení patří k záloze archivu. Zapnutí funkce také neznamená, že se zašifruje místní databáze v profilu.

Při porovnávání ochrany je nutné určit konkrétní způsob přenosu. Volitelné šifrování Joplinu se týká jeho synchronizovaných položek, zatímco u vaultu Obsidianu synchronizovaného jinou souborovou službou se zabezpečení řídí nastavením této služby. Obsidian Sync má vlastní možnosti šifrování. Samotná skutečnost, že poznámka leží na místním disku nebo že se přenáší do cloudu, ještě nevypovídá o ochraně její místní kopie.

Co se při migraci nepřenese samo

Obsidian má při změně programu výhodu v dostupném textu: soubory Markdown lze vzít přímo z vaultu. Čitelnost souboru ale nezaručuje funkčnost všech vazeb. Odkaz zapsaný jako [[Název poznámky]], odkaz na nadpis nebo na konkrétní blok může cílová aplikace vykládat jinak. Podobně může zůstat zachovaný obrázek, ale změnit se cesta, kterou na něj poznámka odkazuje. Přenositelnost textu a přenositelnost propojeného archivu jsou proto dvě různé věci.

Joplin umí jednotlivé soubory i celé adresáře Markdown importovat a při importu adresáře převádí složky na sešity a podsešity. Jeho popis importu a exportu zároveň označuje JEX za bezeztrátový formát, který uchovává poznámky a metadata včetně štítků či času úpravy a lze jej znovu načíst do Joplinu. JEX je tedy vhodný pro návrat do stejné aplikace. Při přechodu jinam záleží na tom, jaký formát cílový program přijímá a které údaje z něj umí převzít; vlastnosti JEX samy o sobě nezaručují stejný výsledek v cizí aplikaci.

Rozdíl ukáže modelový archiv obsahující propojené poznámky, vložené PDF, štítky a údaj o vytvoření. Při přesunu z Obsidianu lze otevřít soubory a zkontrolovat, kam vedou odkazy. Při přesunu z Joplinu je nejprve nutné získat data z aplikace ve vhodné podobě a následně porovnat obsah s původním archivem. U obou cest může být potřeba upravit odkazy nebo způsob třídění, i když se samotný text zobrazí správně.

Konflikt a obnova znamenají různé úkoly

Konflikt vzniká, když se stejný obsah změní na více zařízeních před dokončením synchronizace. U souborově synchronizovaného vaultu Obsidianu záleží na zvolené službě, jak upozorní na odlišné verze a kde je ponechá. V Joplinu se změny řeší v prostředí aplikace. V žádném z těchto případů není dobré považovat poslední zobrazenou verzi automaticky za tu správnou: rozhodující je možnost porovnat ji s druhou úpravou.

Záloha řeší jiný problém než konflikt. Má umožnit vrátit archiv po smazání, poškození nebo nepovedeném převodu, a proto musí zahrnovat i přílohy a potřebné nastavení. Samotná existence kopie ještě neukazuje, zda se po obnově otevře poznámka, její příloha a odkaz na další poznámku. Starší verze textu je navíc nutné posuzovat odděleně od aktuálního stavu archivu: export poslední podoby poznámek nemusí splnit požadavek na jejich historii.

Malý vzorek před přesunem celého archivu

Před migrací má smysl převést reprezentativní část poznámek, ne jen nejjednodušší textový soubor. Vzorek může obsahovat poznámky se stejným názvem v různých složkách, odkaz na nadpis, vložený obrázek či PDF a položku se štítkem. Takový výběr neprokazuje výsledek pro celý archiv, ale ukáže, jaké typy vazeb bude nutné při hromadném převodu ošetřit.

• Odkazy: otevřete propojení mezi poznámkami, odkazy na nadpisy a případné odkazy na bloky. Zkontrolujte také cíle se stejným názvem.
• Přílohy: ověřte, že se soubor skutečně přenesl a poznámka neodkazuje na jeho původní umístění.
• Metadata: porovnejte štítky, data a strukturu složek či sešitů podle toho, jak archiv používáte.
• Historie: určete, zda potřebujete i starší verze poznámek, nebo stačí současný stav a samostatně uchovaná původní záloha.
• Obnova: načtěte vzorek do odděleného umístění a otevřete jeho poznámky, přílohy i odkazy dříve, než odstraníte původní data.

Rozhodnutí se nakonec opírá o to, kterou práci chcete mít pod kontrolou. Obsidian dává přímý přístup k souborům a větší volnost při nakládání s vaultem. Joplin soustřeďuje správu poznámek a výběr synchronizačního cíle do aplikace. Pokud plánujete archiv dlouhodobě rozšiřovat, při výběru nepodceňte hlavně formát odkazů a podobu obnovitelné zálohy: právě na nich závisí, zda pozdější změna programu zachová víc než jen text.

Přečtěte si také:

• Obsidian, nebo Joplin: soukromé poznámky platí synchronizací či časem
• Dropbox, nebo Google Drive: levnější prostor může prohrát při synchronizaci
• Joplin, nebo Standard Notes: šifrování je výchozí jen u jednoho