E2B překonalo dvě miliardy sandboxů, míří k privátním cloudům

České E2B podle zprávy Lupy ze 16. října 2026 překročilo dvě miliardy spuštěných sandboxů pro AI agenty: první miliarda zabrala tři roky, druhá přibyla za pět měsíců. Jde o součet spuštění izolovaných výpočetních prostředí, v nichž agent vykonává práci, nikoli o počet zákazníků či současně běžících agentů. Mezi uváděné zákazníky patří Meta, Xiaomi, Hugging Face a Groq; E2B je podporováno také v OpenAI Agents SDK.

Ve svém textu ze 16. října 2026 generální ředitel E2B Václav Mlejnský píše: „Sandboxes, as the industry defines them today, are dead.“ Firma tím představuje směr vývoje od izolovaného místa pro běh k širšímu prostředí, které agentovi zajistí úložiště, síťová pravidla, bezpečný přístup ke službám a výkon přizpůsobený úloze. Cílovou infrastrukturu nazývá privátním cloudem řízeným agentem.

Co E2B vlastně počítá

Sandbox se spustí pro práci agenta a po jejím skončení se může ukončit. Údaj o spuštěních proto vypovídá o objemu využití infrastruktury, ale sám neříká, kolik různých agentů ji používalo. Jeden agent může během delší úlohy spustit prostředí opakovaně; jiné prostředí může zůstat v provozu přes více kroků práce. Ze souhrnného počtu nelze určit ani délku běhů, spotřebovaný výkon nebo výnosy E2B.

Tempo přibývání spuštění přesto dává změně směru konkrétní provozní kontext. Každý nový běh potřebuje výpočetní prostředí, zatímco náročnější úloha může vyžadovat zachování stavu, spojení s dalšími službami a přehled o tom, co agent udělal. Milník tak ukazuje rozsah, v němž E2B obsluhuje práci agentů; potřebu širší infrastruktury firma odvozuje také od toho, jak se tato práce mění.

Od úryvku kódu k celému pracovnímu prostředí

Původním příkladem využití E2B byl Code Interpreter: spouštěl kód vytvořený AI při analýze dat v izolovaném prostředí. Pro takovou úlohu stačí předat vstup, nechat kód doběhnout a převzít výsledek. Později začali agenti ve stejných sandboxech vytvářet a provozovat webové aplikace. Prostředí se tím stalo místem, kde se průběžně mění soubory, instalují nástroje a ověřuje výsledek práce.

E2B popisuje také běh kontejnerů Docker a clusterů Kubernetes uvnitř sandboxů a práci agentů, kteří ovládají celý počítač. Z takového využití plyne jiný požadavek na kontinuitu: agent se potřebuje vracet k rozpracovanému projektu a navazovat na předchozí kroky. Je-li každé prostředí pouze krátkým, odděleným během, musí aplikace uchovávat soubory a pracovní stav mimo něj nebo je při dalším spuštění obnovit. Delší práce proto posouvá pozornost od samotného startu virtuálního stroje k životnímu cyklu celé úlohy.

Co musí prostředí zajistit během práce agenta

První součástí je úložiště. Agent, který mění aplikaci, potřebuje mít při dalších krocích k dispozici její soubory, závislosti a výstupy testů. Uchování stavu umožňuje v práci pokračovat i po přerušení běhu; pro odlišné úlohy pak lze připravit vlastní výchozí prostředí. Takové možnosti rozhodují o tom, zda agent naváže tam, kde skončil, nebo musí část práce opakovat.

Druhou součástí je řízená síť. Aplikace běžící v sandboxu může potřebovat příchozí spojení a agent se může obracet na externí služby. Pravidla pro odchozí provoz a firewall vymezují, kam se prostředí smí připojit; propojení mezi sandboxy zase umožňuje rozdělit práci mezi více běhů. Izolace jednoho stroje řeší oddělení úloh, zatímco síťová politika určuje hranice jejich komunikace.

Přístup k externím službám často vyžaduje také klíče nebo jiné tajné údaje. Infrastruktura je musí agentovi zpřístupnit pro povolenou operaci tak, aby s nimi nemohl libovolně nakládat kód, který sám vytváří nebo spouští. K provoznímu obrazu patří i pozorovatelnost: záznamy a metriky pomáhají zjistit, co se v dlouhé úloze stalo a kde se zastavila. Výkon procesoru a paměť se pak mají přizpůsobovat měnící se náročnosti práce místo pevného přídělu na celou dobu běhu.

Privátní cloud je další vývoj, BYOC už je dostupné

Na přehledu nasazení E2B je BYOC, tedy provoz sandboxů v cloudovém účtu zákazníka, označeno jako dostupné, zatímco položka Private cloud má status „In development“. U BYOC běží sandboxy a data ve virtuální privátní síti zákazníka v jeho účtu u AWS, Google Cloud nebo Azure; E2B tuto variantu provozuje. Privátní cloud uvedený jako vývojový směr má zahrnovat širší prostředí pro agenta, které si podle úlohy skládá potřebné prostředky. Současná dostupnost BYOC tedy neznamená, že je hotová celá zamýšlená platforma.

V cílovém modelu by agent určoval, které nástroje a služby pro práci potřebuje, a prostředí by se v jejím průběhu měnilo. E2B chce při odhadu využít poznatky z dosavadních běhů: jak dlouho podobné úlohy trvají, jaký výkon spotřebují a s jakými službami komunikují. Jde o plán využití provozních zkušeností, nikoli o zveřejněný výsledek měření, že takto sestavené prostředí už funguje lépe pro každý typ agenta.

Pro týmy stavějící na E2B bude podstatná konkrétní podoba této další vrstvy. Dostupný BYOC jim umožňuje určit, v čím cloudovém účtu sandboxy běží. Teprve podoba vyvíjeného privátního cloudu ukáže, jak E2B spojí zachovaný pracovní stav, síťová pravidla, tajné údaje, sledování běhu a proměnlivý výkon do prostředí, které se dokáže řídit potřebami samotného agenta.

Přečtěte si také:

• Firemní pravidla pro AI na dvě strany: začněte daty, ne seznamem zákazů
• Shoptet kupuje Jarabot: AI podpora míří přímo do e-shopové platformy